Jste zde
Portálový jeřáb TCC 78000 společnosti Liebherr pozvedává technologii námořních jeřábů na novou úroveň. Baltský přístav se vybavil tímto jeřábem superlativů pro velké úkoly v překládce těžkých břemen. Tím se otevírá nová budoucnost.
„Počasí jako na horské dráze“ hlásila německá meteorologická stanice pro tento 12. prosinec: „Oblasti tlakové níže se budou postupně střídat a na pevninu střídavě přinášet vlažný a studený mořský vzduch.“ V Roztokách se říká „mizerné počasí“. Ne že by Keno Dirks měl něco proti němu. Rodák z Východního Fríska u moře vyrůstal a drsné počasí Baltského moře miluje.
Avšak dnešního rána je pro projektového vedoucího společnosti Liebherr-MCCtec Rostock GmbH každý pohyb vzduchu příliš silný. Pokud se má zvednout 1 400 tun vážící horní část točny HLC a ve výšce 40 metrů nasadit na sloup jednoho z největších námořních jeřábů světa, jsou rušivé vlivy, jako je vítr, déšť a mlha, skutečně nežádoucí. Zejména když se u tohoto zdvihu na loď „Orion“ jedná o skutečnou světovou premiéru. Jedná se o první pracovní nasazení jeřábu TCC 78000. Nový portálový jeřáb Liebherr s výškou 164 metrů, maximální nosností 1 600 tun a dvojitým podvozkem, přičemž každý je poháněn deseti motory, otevírá nové možnosti v technologii námořních jeřábů.
V 5:00 hodin má začít vlastní zdvih. Všichni jsou připraveni. Avšak prší a vítr před sebou žene chuchvalce mlhy. „Musíme počkat. Za tři hodiny začneme,“ ozývá se z vysílačky. Muži to přijímají s klidem. Keno Dirks hledí nahoru na TCC: „Již jsem postavil hodně jeřábů, mezi nimi několik velkých, ale TCC je všechny překonává,“ vysvětluje. „Jsem obzvlášť hrdý na to, že jsem měl možnost tento stroj doprovázet od prvního okamžiku a spolupodílet se na jeho realizaci.“ V 8:00 hodin je to tak daleko. Dirks a tým pracovníků Liebherr jsou připraveni.
Pohybující se břemeno o hmotnosti až 1 600 tun na dvojitém kolejišti s rozchodem 30 metrů je výzva nejenom pro statiku jeřábu TCC 78000, ale také na statiku podloží, po kterém se portálový jeřáb pohybuje mezi závodním areálem Liebherr a hranou mola. Aby bylo možné jeřáb zprovoznit, bylo nutné provést rozsáhlé zpevnění základů v areálu podniku i přístavu.
Tím jsme vstoupili do zcela nových dimenzí, například v oblasti ocelových konstrukcí. Nyní jsme schopni expedovat čím dál větší a výkonnější jeřáby.
„Do stavebního podloží jsme vyvrtali 612 pilot o délce 22,5 metrů. Od hloubky kolem 15 metrů jsou založeny ve vysoce únosné glaciální vrstvě. Toto řešení je celosvětový unikát a jeřábu zajišťuje bezpečnou stabilitu i při maximálním zatížení,“ prohlašuje Dirks.
Nejenom při řešení základů, ale také ohledně konstrukce a výroby nového prototypu bylo nutné angažovat různé divize. „Přitom jsme se museli nově zorganizovat, nejenom u nás v Roztokách, ale také s kolegy z rakouského Nenzingu. Komponenty této velikosti jsme nikdy dříve nevyráběli ani nemontovali,“ vypráví Keno Dirks. „Tím jsme vstoupili do zcela nových dimenzí, například v oblasti ocelových konstrukcí. Nyní jsme schopni expedovat čím dál větší a výkonnější jeřáby určené pro stavby námořních větrných parků nebo pro demontáž námořních plošin.“
Později téhož dne je hotovo: Mechanici Liebherr přišroubovali horní část točny k dolní části točny na portálovém sloupu jeřábu HLC 295000. Nejednalo se pouze o rekordní zdvih jeřábu TCC 78000, který se dnešního rána zapsal do historie námořních jeřábů. Také na speciální lodi vytvořila společnost Liebherr-MCCtec Rostock GmbH nový rekord.
Na lodi namontovaný těžkotonážní jeřáb HLC 295000 je nejvýkonnější námořní jeřáb vyrobený společností Liebherr. „Stále větší, výkonnější a univerzálnější: To jsou výzvy kladené na námořní jeřáby dneška i zítřka,“ konstatuje Udo Wosar, vedoucí nákladní dopravy divize námořních jeřábů Liebherr. Se svým týmem organizuje nakládky námořních jeřábů všeho druhu. „V minulosti jsme museli pro nakládku velkých jeřábů na lodě využívat externí zvedací techniku a drahé plovoucí jeřáby. Dnes nám jeřáb TCC 78000 nabízí zcela nové možnosti pro montáž a nakládání kompletních, předmontovaných a již vyzkoušených strojů,“ pochvaluje si Wosar.
Jeřáb TCC 78000 má přitom k dispozici nejenom společnost Liebherr, ale také ostatní uživatelé roztockého námořního přístavu. „Tato možnost posune celý roztocký přístav dopředu,“ je si jistý Wosar. „Je to dobrý pocit, když se s veškerými kompetencemi společnosti Liebherr podařilo přispět k perspektivní budoucnosti tady v Roztokách.“ Za každého počasí.
V loděnicích v Rostocku a v nedalekém Warnemünde roste počet výstavby výletních lodí pro asijský trh a mnoho společností pro větrnou energii je zaneprázdněno stavbou velkých větrných turbín pro použití na pevnině a na moři. Udo zdůrazňuje, že je velká poptávka po vysoce výkonné jeřábové technologii. „Je dobré mít možnost využít všech odborných znalostí, které Liebherr má, abychom tady v Rostocku pomohli vytvořit slibnou budoucnost“ vysvětluje.
Jeřáby pomáhající zvedat těžká břemena mají své pevné místo v dějinách lidstva. První písemné doklady o jeřábu, který díky lanovým kladkostrojům umocňoval zvedací sílu menšího počtu dělníků, uvádí již Aristotelova Mechanika.
Římané využili tyto fyzikální zákonitosti vyvinutím šlapacího kola: Jeřáb s kladkostrojem o větším počtu kladek dokázal zvýšit zvedací sílu jednoho dělníka na 3 000 kilogramů. V porovnání se Staroegypťany se tak koeficient zvýšil šedesátinásobně.
Římské jeřáby poháněné šlapacím kolem se začaly používat k nakládce a vykládce lodí ve středověkých přístavech Západní Evropy ve 13. století formou zdokonalených kozlíkových a věžových jeřábů. Na rozdíl od svých antických předchůdců však zvládaly nejenom svislé zdvihy, ale díky novým otočným mechanismům dokázaly také omezeně přemisťovat těžká břemena v horizontální rovině.
Předprůmyslový jeřáb poháněný šlapacím kolem vyžadoval mnoho zúčastněných: mimo jiné odborného jeřábního mistra, který pracoval ve službách provozovatele jeřábu nebo městské rady. Ten vyplácel zřízence (mimo jiné jeřábového písaře, mazače lan) a velel 15 až 20 nakladačům a povozníkům, ale také šlapačům, pomocníkům a dělníkům.
V námořním obchodě se prosadily v Anglii vyráběné jeřábové systémy poháněné parním strojem již o několik let dříve. V roce 1866 měl hamburský přístav k dispozici 186 parních přístavních jeřábů, které zpravidla dokázaly manipulovat břemeny v rozmezí 1,5 až dvou tun. Některé těžkotonážní parní jeřáby již měly zdvihový výkon až pěti tun.
V roce 1891 uvedl hamburský přístav na Petrově nábřeží do provozu první elektrický přístavní jeřáb na světě. Protože pro obsluhu tohoto jeřábu poprvé v historii stačil jediný pracovník, elektrické jeřáby rychle nahradily své předchůdce s parním pohonem. Již v roce 1910 disponoval přístav v Hamburgu cca 350 elektrickými nábřežními jeřáby.
Člověk musí být všemi mastmi mazaný a ovládat důležité výrazy, aby se mohl zúčastnit rozhovorů v přístavu. To však není snadné kvůli jejich mnohoznačnosti. Vyzkoušejte si své znalosti jazyka používaného v přístavech s Keno Dirksem.
Na nejvyšší hoře Německa je nejen výhled, ale i vrchol technologie jeřábů.
V Kirchdorfu an der Iller dokončuje společnost Liebherr vývoj příští generace zemních a průmyslových strojů.
Pod „Stories“ najdete multimediální příběhy o zajímavých tématech z různých odvětví skupiny Liebherr